Dne 25.1. 2012 nás opustila milovaná Beky – ŠIPERKA – ve věku 13 let.
Byla to živá střela, která neustále běhala na svých tenkých nožkách a stále vše hlásila. Uměla se modlit, kousat si drápky a různé jiné. Stala se matkou a zakladatelkou chovu patřícího paní Ludmile Mašatové. Nebudu psát o tom, kdo byla, jen to, že její místo zůstane navždy nezaplněno, je pro nás nenahraditelná. Chybí nám každý den. Stále, když k večeru svolávám psy domů, volám: „Beky, zase poslední..“ a pak mi dojde, že už nikdy nepřijde, se svým che che che. Malý, ale srdcem velký pejsek.
Máme Tě pod okny pohřbenou, denně se na Tebe díváme, stále to bolí… Chybíš nám a moc. Nešlo Ti pomoci, i veterináři odmítali léčbu. Nikdy nezapomenu, jak si mě objala, než Ti ulevili od trápení. Jeli jsme s nadějí, ale Ty si věděla, že se už nevrátíš. Proto si tak mávla pacičkou na ostatní. Já věřila… nešlo to jinak. I po měsíci to moc bolí. Děkujeme za to, že jsi byla. I teď pláču, když to píšu, ale zasloužíš si vzpomínku.